úvod - média - 6. Vysvětlení hlasování (rozprava) - bezpečnostní politika

6. Vysvětlení hlasování (rozprava) - bezpečnostní politika

Štrasburk

Jsem znepokojen, že více než rok po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost ještě neexistují jasné známky komplexního přístupu EU k zahraniční a bezpečnostní politice, v jehož rámci by bylo možno překonat tradiční procedurální a institucionální překážky omezující akceschopnost EU.

Mrzí mě neochota členských států EU definovat společný postoj ke krizi v Libyi, k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973 a ke způsobům, jak ji provádět. Za nebezpečné považuji úvahy o vytváření ad hoc koalic zemí jako možné náhrady za společnou bezpečnostní a obrannou politiku, neboť v prostředí 21. století nemá žádný evropský stát reálnou šanci být významným hráčem v oblasti bezpečnosti a obrany. Chci v této souvislosti připomenout, že Lisabonská smlouva poskytuje možnost svěřit provádění operací pro řešení krizí skupině členských států, avšak pouze v rámci rozhodnutí Rady, jež definuje cíle, rozsah a podmínky jejich provádění. Společná reakce na vývoj v Libyi je nezbytná pro vytvoření nového důvěryhodného přístupu k politice sousedství s jižními zeměmi. Stejně tak je třeba klást důraz i na rozvoj a prohlubování Východního partnerství, v jehož rámci nedávno začalo působit parlamentní shromáždění tvořené poslanci EP a poslanci zúčastněných států. V této souvislosti bychom měli vytrvat v tvrdém a zásadovém postoji vůči režimu běloruského prezidenta Lukašenka.

 
GALERIE
Evropský parlament | EPP