úvod - média - články o Janu Březinovi - Česko v Unii – aby nám nezbyly jen oči pro pláč

Česko v Unii – aby nám nezbyly jen oči pro pláč

11.12.2012 | Lidové noviny

POLEMIKA
Senátor ODS Jirsa zahájil svou polemiku (Po sté aneb tentokrát pro pana Březinu, LN 4. 12.) osobním útokem, který s obsahem mého textu nijak nesouvisí. Budiž. Tak tedy: nejsem členem KDU-ČSL, důvody svého vystoupení jsem veřejně sdělil a nejsem ani členem TOP 09, jakkoli k ní mám názorově blízko.

Jsem členem frakce Evropské lidové strany, která je mimochodem pětkrát větší než frakce, jejímž členem je ODS. Jako europoslanec jsem politicky definovaný naprosto jednoznačně a čitelně.
A nyní k jádru polemiky. Senátor Jirsa vypočítává, co všechno bych prý zjistil, kdybych věnoval pozornost dění na summitu EU. Jak se nám prý sezení na dvou židlích vyplatilo a jaké úspěchy přineslo. Skutečnost je taková, že oba autorem zmiňované „posuny naším žádoucím směrem“ (zálohové předfinancování projektů a nižší finanční spoluúčast na národní úrovni) se týkají všech kohezních zemí, a je tedy demagogie vydávat je za úspěch ČR. Tím méně na tyto „posuny“ mělo vliv naše sezení na druhé židli, tedy angažmá ve skupině spořivých.
Jediným spolehlivým měřítkem úspěšnosti každé jednotlivé členské země je vyjednaná výše finančních prostředků z evropského rozpočtu. A v tomto ohledu jsme na summitu dopadli jako pověstní sedláci u Chlumce. Každý chudší stát si v posledním kompromisním balíčku, z něhož bude nepochybně vycházet příští únorový summit, vyjednal něco navrch, dárek v řádu jedné až dvou miliard eur (je pikantní, že kvůli pětkrát menší sumě někteří poslanci ODS málem shodili vlastní vládu), jenom Česko jako jediné zcela ostrouhalo. Třeba takovým Slovákům byla přiklepnuta dodatečná suma na odstavení jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Pokud jde o prosazení specifických zájmů, kdy kope každý stát sám za sebe, skví se na našem kontě na rozdíl od ostatních nula. Bilanci našeho dosavadního působení lze shrnout tak, že jsme si nadělali nepřátele mezi chudšími i bohatšími státy, aniž bychom něco pro sebe získali.
Jestli tohle má být kýžený výsledek oné „stokrát vysvětlené strategie členství jak ve skupině přátel koheze, tak ve skupině spořivých“, je namístě obava, zda se spíše nejedná o snahu učinit ze lži stonásobným opakováním pravdu.
Když je řeč o pravdě, tak nepopiratelnou pravdou je, že ve skupině spořivých jsme jediným čistým příjemcem z evropského rozpočtu, zatímco všichni ostatní jsou čistými plátci. A těm jsme akorát pro smích, když se jim snažíme vysvětlit naše nesrovnalosti (rozuměj korupci) v čerpání eurofondů, které jsou na úrovni Rumunska a Sicílie, a zavile přitom odmítáme systémové řešení pokut a sankcí, což je přitom pro čisté plátce bedlivě si střežící nakládání s prostředky vlastních daňových poplatníků logicky hlavní priorita.
Motorem skupiny spořivých je Velká Británie a odtud patrně vítr vane. Strana premiéra Nečase a senátora Jirsy se zkrátka v ostrovní zemi nekriticky zhlédla, i když naši přirození spojenci jsou někde úplně jinde. Nemáme silný finanční sektor ani pestrou koloniální minulost, ale ekonomiku založenou na průmyslu a vývozu. Tento fakt by měl být hlavním východiskem při hledání našich spojenců a formování zájmových koalic v EU.
Místo toho Britům naivně pomáháme prosazovat jejich vlastní zájmy, a až se nás ve vhodný okamžik zbaví, zbudou nám akorát oči pro pláč. Je jen otázkou, kdy se tak stane. Plníme tak roli, pro kterou jistý Vladimir Iljič Lenin vymyslel přiléhavé označení: užiteční idioti.

O autorovi| JAN BŘEZINA, europoslanec, Evropská lidová strana

 
GALERIE
Evropský parlament | EPP