úvod - média - články o Janu Březinovi - Stejně nic nezměníme

Stejně nic nezměníme

Respekt | 5.5.2014

NAD ČESKÝMI EUROPOSLANCI SE VZNÁŠÍ DUCH SLAVNÉHO AGENTA ZAMFIRESKA


Dumitru Zamfirescu nebyl donedávna mimo rodné Rumunsko známý. Jako europoslanec se sice řadí mezi extremisty, ale pozornost bruselských kolegů se k němu stočila kvůli jiné věci – obrovskému pracovnímu nasazení. Ze záznamů totiž vyplynulo, že Zamfirescu nevynechá jedinou schůzi parlamentu a vzorně se účastní všech hlasování. Za to také kromě pochval inkasoval i finanční bonus pro poslance se vzornou docházkou. A to až do té doby, než si německý týdeník Der Spiegel nedávno všiml, že tento bývalý agent Ceauşeskovy tajné služby, popírač holocaustu a stoupenec zničení Evropské unie, souhlasí úplně se vším, co parlament dostane na stůl, byť by si návrhy třeba i navzájem odporovaly. Rumun tak třeba podpořil návrh, aby varování před kouřením pokrývalo šedesát pět procent krabičky cigaret, a o pár minut později také alternativní návrh, aby to byla jen polovina.
Příklad pana Zamfireska ukazuje, že měření aktivity poslanců je podnik složitý a skrývá jistá rizika. Přesto se o to v případě českých europoslanců, kterým právě končí pětileté volební období, pokusil tuzemský think tank Evropské hodnoty. Neobjevil při tom sice podobného vzorňáka, který vlastně nic nedělá, zato upozornil na to, že zejména zástupci stran kritických téměř ke všemu přicházejícímu „z Bruselu“ se zrovna nepřetrhnou ve snaze to změnit či tyto svoje názory alespoň projevit.

V průměru

I nad studií „Jak pracovali čeští europoslanci“ se s nadsázkou řečeno vznáší duch rumunského „yes mana“. Analytici Evropských hodnot zkoumali celkem jedenáct ukazatelů poslanecké pracovitosti a aktivity, které se dají vyčíst ze stránek europarlamentu a z webu organizace mapující rozhodování v evropských institucích Vote Watch Europe. Hned na úvod přitom autoři studie upozorňují, že jejich zpráva – jakkoli důkladná a obsáhlá – neposkytuje úplný obraz o poslanecké práci. A hlavně že jejich cílem nebylo „vyvozovat kategorické soudy o celkové úrovni pracovitosti jednotlivých poslanců“.
I když se ale na zveřejněná data podíváme touto opatrnou optikou, pořád představují výjimečnou zprávu, která je mimo jiné cenná tím, že statistiky dává do celkových parlamentních souvislostí. A to tak, že průměr výkonnosti českých europoslanců srovnává s průměrem nejen za celý parlament, ale také za desítku „nových“ zemí, jež spolu s Českem přistoupily v roce 2004, či s výsledky poslanců ze států podobně velkých. Tím odpadají výmluvy na to, že vliv poslanců snižuje původ z malé země či ze země s menším vlivem, než jsou zkušenější evropští členové. V řadě ukazatelů navíc našich dvaadvacet zástupců nevychází úplně špatně: docházku i účast na hlasování mají slušnou a nijak v ní nevybočují z evropského průměru. Češi během uplynulých pěti let byli také srovnatelně pilní v aktivitě, kterou obvykle europoslanci řadí mezi své nejdůležitější činnosti, tedy v přípravě zpráv k projednávaným otázkám.

Zbytečná ztráta času

Mnohem méně uspokojivý obrázek dostaneme při pohledu na data u oblastí, v nichž mají europoslanci možnost vyjádřit své názory a pokusit se ovlivnit výsledná rozhodnutí. Jde zejména o pozměňovací návrhy, kterými je možné pokusit se změnit předkládané normy, o vystoupení na plénu parlamentu či o interpelace směřované k Evropské komisi. V těchto kategoriích se Češi propadají mezi nejpasivnější členy parlamentu.
Méně pozměňovacích návrhů než Češi předkládají jen Slováci a Estonci, na interpelace byli zase v celém parlamentu skoupější jen Lotyši a Estonci. Když to zprůměrujeme, český europoslanec „griluje“ komisi nebo se jí na něco dotazuje s polovičním nasazením než kolegové z „nových“ členských států, a dokonce šestkrát méně, než to dělají poslanci ze „starých zemí“. Nejpasivněji přitom ze statistik vycházejí poslanci ODS a KSČM, čili stran k „Bruselu“ v domácích prohlášeních nesmiřitelně kritických. Zatímco třeba Jan Březina (nestraník za KDU-ČSL, z níž předloni vystoupil) interpeloval za pět let třiaosmdesátkrát a socialista Pavel Poc a lidovecká poslankyně Zuzana Roithová shodně ve čtyřiapadesáti případech, u poslanců z euroskeptických stran jde o násobně menší čísla: Jan Zahradil z ODS interpeloval osmkrát, Miloslav Ransdorf z KSČM dvakrát. „To je důležité zjištění,“ říká Radko Hokovský z Evropských hodnot. „Jsou pasivní v činnostech, v nichž spočívá kontrolní funkce parlamentu a které jsou tradičně nástrojem kritické opozice.“
Poslanci, kteří Česku zařídili tato nízká čísla, v tom ovšem problém nevidí: být v tomto směru aktivní prý nemá smysl. „Je to zbytečné plýtvání energií jak europoslance, tak úředníka,“ namítá Edvard Kožušník z ODS. „Vznesete dotaz, dostanete obecnou, úřednickou odpověď. My bojujeme na jiném bojišti.“ Jenže to bojiště nejsou ani pozměňovací návrhy k projednávaným normám. „Obvykle se sejdou dva až tři tisíce pozměňovacích návrhů, nemá smysl podávat ještě nějaké další, jen aby měl člověk čárku. Smysl dává pokusit se dohodnout s kolegy na návrzích, které mají naději na úspěch,“ říká Kožušník. Jako konkrétní příklad uvádí zprávu, v níž se mu podařilo přesvědčit Evropskou komisi, aby neustavovala nový úřad pro technickou normalizaci, když už funguje mezinárodní organizace s podobným účelem a pravomocemi. Jak ODS, tak komunisté tvrdí, že jejich bojiště jsou rovněž neformální vztahy a dohody. „Pokud nechci dostat všeobecnou odpověď, tak nejdu cestou interpelací, ale jdu za konkrétním úředníkem si o věci promluvit,“ vysvětluje komunistický europoslanec Jaromír Kohlíček. Zašel tak například za komisařem pro dopravu ve věci podivného výběrového řízení regionálního autobusového dopravce v Ústeckém kraji. (Evropská komise pak začala věc šetřit.)
Jejich aktivnější kolegové s tímto pohledem ovšem nesouhlasí. „Pozměňovacími návrhy měníte legislativu nebo upravujete texty zpráv. Pokud se o to vůbec nesnažíte, tak to znamená, že jste v EP k ničemu. A to samé jsou interpelace. Jak jinak vyvinete politický tlak na komisi i ve sporných věcech?“ ptá se poslanec za ČSSD Pavel Poc. A Jan Březina upozorňuje na to, že kromě snahy věci měnit také na nějaké téma upozorníte. „Evropská komise je velmi pozorná, všechna vystoupení, všechny dotazy jsou zaznamenány,“ říká poslanec. „Když o problému promluvíte, tak ho uvedete na scénu.“
Jeden příklad. Březina u komise zjišťoval, zda je možné, aby si obchodníci odečetli DPH u potravin s prošlou trvanlivostí, které někomu darují. Podle českého ministerstva to nejde bez porušení jedné ze směrnic, již Česko převzalo při vstupu do Unie, takže pro zdejší obchodníky je ekonomicky výhodnější jídlo vyhodit, protože když ho darují, tak z něj musí odvést daň. Komise ovšem poskytla jiný výklad směrnice a řekla, že česká vláda nemá pravdu a dárci mají v tomto případě na odpuštění daně nárok. Zatím to však v Česku nevedlo ke konkrétní změně, protože ministerstvo financí trvá na svém – prý se obává finančních sankcí za nedodržení našich závazků v EU.

 
GALERIE
Evropský parlament | EPP